Parvoviróza a koronaviróza
Jedná se sice o dva různé druhy virů, vyvolávají však velmi podobná onemocnění. Projevují se zvracením, průjmy často krvavými, následnou dehydratací a úhyny. Nejčastěji postihují štěňata, staré psy a jedince s narušeným imunitním systémem. Existují i plemena více vnímavá k parvoviróze (rotvajler, špringršpaněl, pitbulteriér, dobrman, labrador retrívr). Obě onemocnění přicházejí často společně, což se projevuje razantností jeho průběhu. Virus je velmi odolný ve vnějším prostředí. Lze ho velmi snadno přenést na vnímavého jedince nejen přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, ale též kontaktem s výkaly nakaženého psa, v nichž přežívá i několik let. Do domácnosti je možné ho přenést na botách a na předmětech, se kterými nakažený pes přišel do styku. Nakažený jedinec navíc sám nemusí vykazovat žádné příznaky onemocnění.
Proti těmto virózám se očkují již malá štěňata při prvním očkování ve věku 6-8 týdnů se dvěma dalšími přeočkováními.

Psinka
Tímto názvem se označuje dosti pestrý komplex příznaků způsobených opět virem, který může postihovat dýchací aparát, zažívací trakt, nervový systém a kůži. Podle toho se objevují i různé klinické příznaky. Onemocnění se může projevit v kterémkoli věku psa a i v případě, že pacient toto onemocnění přežije, může na něm zanechat trvalé následky po celý zbytek života. Virus psinky není příliš odolný ve vnějším prostředí, v zimním období však může přežívat i několik týdnů. Očkovat je možné štěňata již při první vakcinaci ve věku 6 - 8 týdnů opět se dvěma přeočkováními.

Infekční hepatitida
Jak již název naznačuje, jde o onemocnění jater virového původu. Může probíhat rychle - akutně, ale velmi často bez výrazných příznaků, plíživě - chronicky. Klinické příznaky se projevují horečkou, zvracením, průjmem, bolestí břicha. U chronického průběhu pozorujeme často zakalení rohovky nebo poškození ledvin. Štěňata se očkují obvykle při druhé vakcinaci ve věku 2,5 měsíce s jedním přeočkováním.

Infekční laryngotracheitida, parainfluenza
Jde o onemocnění, na jehož vzniku se podílí více typů virů. Dříve se označovalo jako "psincový kašel". Příznakem je především suchý dávivý kašel, snadno přecházející do zvracení. Majitel často vyhledá veterinárního lékaře s tím, že pes "má kost v krku". Nejvhodnější podmínky pro vznik onemocnění je skutečně v místech s větší koncentrací vnímavých zvířat, jako jsou větší chovné stanice, psí útulky apod. Vakcinujeme také obvykle při druhém očkování s následným přeočkováním.
Tato viróza je často komplikována bakteriálními infekcemi, z nichž nejčastěji je to bakterie zvaná Bordetella. Sekundární bakteriální infekce jsou vážnou komplikací zánětu dýchacích cest, proto i proti této infekci je možné vakcinovat, a to aplikací vakcíny přímo na sliznici nosní dutiny přes nosní otvory.

Leptospiróza
Jedná se o velmi závažné bakteriální onemocnění postihující játra, ledviny a zažívací aparát. Probíhá za příznaků horečky, žloutenky, krev ve stolici a v moči. Pes se nejčastěji nakazí pozřením drobných hlodavců, jež jsou rezervoárem této choroby v přírodě, nebo kontaktem s jejich výkaly a močí znečistěným prostředím. Rizikové jsou hlavně mokřadní lokality. Onemocnění může být přenosné i na člověka. Očkujeme ve dvou a půl měsících poprvé a podruhé o měsíc později.

Lymeská borelióza
Jedná se o onemocnění známé poměrně krátce. Toto bakteriální onemocnění zjednodušeně probíhá ve třech fázích. První jako horečnatý stav podobný jako při běžných virózách, druhá jako bolestivost kloubů a třetí za příznaků poruch nervového aparátu. Tato fáze zanechává již nevratné změny v organismu a léčba není dost dobře možná. Je tedy velmi důležité odhalit onemocnění již v první etapě. Rezervoárem tohoto onemocnění v přírodě jsou především klíšťata, ale v menší míře i některé druhy krev sajícího hmyzu. Vakcinujeme obvykle štěňata až po absolvování základní série vakcinací ve věku 6 měsíců a po měsíci je nutná revakcinace.

Dermatomykóza
Očkování proti plísňovým onemocněním kůže nepatří do běžného vakcinačního schématu u psů. Toto onemocnění se objevuje u psů s oslabeným imunitním systémem. Vakcinace se pak často stává nejen preventivním, ale také terapeutickým opatřením. Vakcinuje se dle individuálního posouzení veterinárním lékařem.

Vzteklina
Záměrně jsem si toto onemocnění opředené též řadou fám nechal až nakonec. Pro drtivou většinu našich psů je riziko nakažení touto nemocí mizivé. Je to dáno nejen tím, že nepřijdou do styku se zástupci přirozeného rezervoáru v přírodě, kterým jsou lišky (s výjimkou loveckých psů). Celkově se daří v celé Evropě tlumit výskyt vztekliny pomocí tzv. orální vakcinace lišek. Jako jedním z prvních opatření v boji proti vzteklině bylo právě povinné očkování, jež povinným pro psy starších 6 měsíců zůstalo doposud. Majitel každého pejska je pak povinen 1x ročně zajistit jeho přeočkování. Podle našich předpisů to platí i v případě použití vakcín, u nichž výrobce garantuje dvou i tříletou účinnost. Platí stále 1x ročně.